|
|
|
| | |
|
HLAVNÍ STRÁNKA |
|
Toto označení nese osobní vůz vyráběný nyní východoněmeckým automobilovým průmyslem. Je dalším článkem ve vývojové řadě vozů DKW a navazuje na dvouválec typu Meisterklasse, který se vyráběl ještě do minulého roku v NDR. "F 9" pokračuje v jeho tradici a proto přejímá jeho myšlenku dvoutaktního motoru, avšak zesíleného o třetí válec. Vrtání je 79 mm, zdvih 78 mm, obsah 900 ccm, výkon 30 koní při 3600 ot/min. Kompresní poměr 6,25:1. Hlavní myšlenkou konstruktérů tohoto motoru byla hospodárnost. Svým klidným chodem se tříválec téměř vyrovná šestiválcovému motoru čtyřdobému. Této vlastnosti bylo dosaženo konstrukcí klikového hřídele, u něhož jsou ojniční čepy pootočeny vždy o 120°. Zapalování je dynamobateriové 6voltové, pořadí zapalování 1-3-2. Cívka i rozdělovač jsou umístěny na přední stěně bloku (Viz obr. č. 4.) Chlazení je thermosyfonové, podporované čtyřlopatkovým větrákem, takže plně postačuje i při nejvyšším zatížení motoru. Větrák je na zadní straně motoru, protože chladič je z konstrukčních důvodů za motorem. Motor je totiž značně vysunut před přední nápravu a uložen na třech gumových podložkách. Spojka je suchá, disková. Převodovka má čtyři stupně, zpáteční chod a volnoběh. Poměr převodů je:
Diferenciálové soukolí: 1:4,857. Vysouvací řadicí páka je těsně pod přístrojovou deskou, vybavenou rychloměrem, hodinami, teploměrem a měřičem stavu benzinu. Hřídel volantu je zajištěn speciálním zámkem obvyklým u německých vozů (Viz obraz č. 5.) Řízení je hřebenové. Disková kola s ráfky 3,25Dx16 jsou upevněna na bubnech pěti šrouby. Vůz má pneumatiky 5.00 x 16. Reservní kolo je uloženo ve spodní části prostoru na zavazadla a je od něho odděleno sklopnou deskou. Náhon byl ponechán na přední kola, která jsou nezávisle uchycena jednak na předním listovém peru, jednak na trianglu. (Viz obraz č. 3.) Tento způsob je dalším konstrukčním zjednodušením - odpadá přední náprava. Tlumení předních kol obstarávají olejové tlumiče typu "Boge". Zadní náprava je pevná, přední listové pero je uloženo značně vysoko. (Viz obr. č. 2.) Všechny uvedené vlastnosti umožňují vozu dobré držení stopy. Vůz "sedí" dobře i v ostřejších zatáčkách. IFA "F 9" má hydraulické brzdy. Páka ruční brzdy je uložena mezi předními sklopnými samostatnými sedadly. Ruční brzda je mechanická a působí na zadní kola.
Mazání je centrální. Vůz má líbivou, aerodynamickou a prostornou celokovovou karoserii s poměrně značně velkým prostorem na zavazadla. (Viz obraz č. 1.) Kryt motoru tvoří harmonický celek s žebrovím ch1adiče a proto se otevírá současně s ním. Jak kryt, tak i dveře zadního zavazadlového prostoru jsou zajištěny bowdenem ovládaným s místa řidiče. Široké dveře zajišťují pohodlný vstup jak na přední, tak i na zadní sedadla (Viz obraz č. 6.) Přední sedadla dobře polštářovaná jsou samostatná a proto velmi pohodlná. Zadní sedadla jsou prostorná. Pěkné provedení i vybavení karoserie zajistilo vozu cenu jeho třídy na "Concours des Carosseries" 1952 v Scheveningen.
A nyní několik čísel:
Protože vůz IFA "F 9" uvidíme brzy v prodejnách Mototechny, kde bude volně ke koupi, domníváme se, že neuškodí několik udržovacích a technických pokynů: Ůdržba motorového vozidla není dnes ponechána náhodě, volné úvaze jeho majitele nebo řidiče. Každý držitel, a chtěli bychom zdůraznit i soukromý držitel, je p o v i n e n udržovat své vozidlo podle vyhlášky o plánované údržbě. Považujeme proto za správné, aby návod na údržbu určitého vozu byl zpracován tak, aby odpovídal předpisům o plánované údržbě. Zpracujeme proto tovární návod obsluhy vozu IFA "F9" podle vyhlášky ministerstva dopravy č. 327/52 Úředního listu. 1. Pohonná směs je běžná pro dvoutaktní motor, t. j. benzin s přimíseným olejem v poměru 25:1. Během zajíždění 20:1. 2. Chlazení: Výpustný kohout je na pravé přední straně bloku. V zimě doporučuje se dečka na chladič tak, aby pracovní teplota se stále udržovala na 70° až 85° C. 3. Svíčky: Motor pracuje nejlépe na svíčky o tepelné hodnotě 175. Vzdálenost elektrod musí být 0,6 až 0,7 mm. 4. Tlak pneu: 2 atm. vpředu i vzadu. 5. Maximální rychlosti po dobu zajíždění: Při zajíždění, t. j. prvních 2000 km, se nesmí u jednotlivých převodových stupňů překročit tyto hodnoty:
Stejně však je nutno včas řadit dolů. Doporučuje se řazení při těchto rychlostech:
Po ujetí 2.000 km nedoporučuje se ihned šlápnout na plyn a "honit" vůz na plné otáčky. V zájmu jeho životnosti se má dalších 1000 km zvyšovat rychlost postupně.
6. Řazení: Poloha řadicí páky je u: Tento chod je zvláště pojištěn; proto se při jeho řazení musí překonat odpor a páka vytlačit úplně doleva a potom dopředu. Při řazení s třetího na druhý stupeň nesmí se vytlačit páka úpĺ1ěn doleva, protože by se jinak místo 2. převodového stupně zařadila zpátečka. 7. Volnoběh: Snižuje spotřebu benzinu a zmenšuje opotřebení motoru a převodovky. Normálně se jezdí se zařazeným volnoběhem. Jenom na náledí nebo na delším neb sráznějším svahu, chce-li řidič brzdit motorem, se musí volnoběh vyřadit. U sloupku řízení je páka volnoběhu. Ta se za jízdy s přidaným plynem zatáhne až zapadne západka. Volnoběh se zapíná posunutím páky volnoběhu do předu. V některém z příštích čísel SM vás seznámíme podrobněji s údržbou těchto vozů.
(Št)
(SM 7/1954) |
