Auto Union 1000 S	Dvoudobý řadový tříválcový motor objemu 981 cm3, výkon 50 koní (37 kW). Max. rychlost 123 km/h. Vyráběl se v NSR (Německá spolková republika) letech 1963 - 1964. Viz. též 1949car1985.piranho.de/technische-daten

Borgward	Isabella: Čtyřdobý řadový čtyřválec 1500 cm3 o výkonu 60 koní, max. rychlost 135 km/h. Viz. též www.borgward-ig.de.

DKW 3=6	Dvoudobý řadový tříválcový motor objemu 896 cm3, výkon 38 a od r. 1957 40 koní. Max. rychlost 125 km/h. Vyráběl se v NSR (Německá spolková republika) letech 1955 - 1959. Viz. též 1949car1985.piranho.de/technische-daten.

DKW F 12	Dvoudobý řadový tříválcový motor objemu 889 cm3, výkon 40 k při 4300 ot/min. Plně synchronizovaná čtyřstupňová převodovka. Max. rychlost 135 km/h. Zrychlení: 0-100 km/h za 23,9 sec. Vyráběl se v NSR (Německá spolková republika) letech 1959 - 1963. Viz. též www.classiccar.ch.

Glas 1004	Výrobce: Hans Glas GmbH, Dingolfing, NSR. Firma Glas byla průkopníkem používání ozubených řemenů pro pohon vačkových hřídelí. Glas později koupilo BMW. Typ 1004 měl stejnou karosérii jako typ 1304. Motor: čtyřdobý řadový čtyřválec o objemu 993 cm3, výkon 42 koní. Max. rychlost 130 km/h. Viz. též icmesa.com/berichte/glas.

IFA F 9	Dvoudobý řadový kapalinou chlazený tříválec o objemu 900 cm3; vrtání x zdvih: ø 70 x 78 mm, kompresní poměr 1 : 6,25. Trvalý výkon 30 k/3600 ot/min, maximální výkon 32 k/3800 ot/min, mazání směsí benzínu s olejem v poměru 1 : 25. Čtyřstupňová převodovka s volnoběžkou. Termosifonové chlazení. Kola 5,00-16. Pohotovostní hmotnost 870 kg. Maximální rychlost 110 km/h. Normovaná spotřeba 8,5 l/100 km.

Morris Mini Cooper

Za 41 let bylo tohoto malého vozu vyrobeno přes pět milionů kusů. Jeho konstruktérem byl Alec Issigonis. Pod kapotou mini bylo možno najít celou řadu pohonných jednotek od „jedenáctistovky“ až po řadový šestiválec 2,2 l. Vznikla také celá řada karosářských úprav, včetně terénní verze, pikapu nebo kabrioletu. Všem však kralovaly sportovně upravené vozy stavěné s označením Morris Mini Cooper od roku 1961. Jejich autorem byl odborník na automobilový sport John Cooper a jeho Mini Coopery byly velmi úspěšné zejména v automobilových soutěžích. Dobyly například tří absolutních vítězství v Rallye Monte Carlo: 1964 Hopkirk - Liddonem, 1965 Mäkinen - Easter, 1967 Aaltonen - Liddon. Mäkinen byl nejrychlejší i v roce 1966 ale za drobný přestupek byl diskvalifikován. Chuť si určitě spravil v domácí Finské rallye, kde zvítězil třikrát za sebou v letech 1965 – 1967. Absolutního triumfu v dosáhl malý draveček i na domácí půdě, když s ním Aaltonen dominoval RAC Rallye v roce 1965. Úspěchů ovšem coopery dosahovaly i na okruzích a v závodech do vrchu. Viz. též www.mini.cz.

Poznámky k textu Rennen Rallyes Serienwagen:

- soutěže někdy začínaly hvězdicovou jízdou a teprve po dojetí všech posádek se konal vlastní start do soutěže (viz. "Vítězem už před startem"). Proto není nelogické, když se na začátku článku píše o začátku soutěže a v polovině o přejímce před startem. Typickým představitelem takového typu automobilové soutěže byla Rallye Monte Carlo, u níž tento charakter přetrval až do konce 70.let 20. století.

- zdá se to nepochopitelné, ale přehled o jednotlivých časech tehdy nebyl okamžitý, ani dostupný do konce závodu (viz. článek "Cíl je v Eisenachu" a závěrečný rozhovor "S odkrytými kartami").
Rozvoj techniky umožnil předávání výsledků prakticky ihned po projetí vozu cílovou čarou RZ a proto dnes není velkou výjimkou, když týmový kolega "bezdůvodně" zastaví v rychlostní zkoušce na příkaz vedení týmu, aby náhodou nebyl rychlejší než ten, který má být lepší. Kolotoč velkých peněz.

- až do roku 1973 se celkový výsledek hodnotil podle hodnocení ve třídě, tzn. jednotlivé časy dosažené v rychlostních zkouškách byly srovnávány s nejlepším časem té které třídy a za každou vteřinu navíc byl udělen trestný bod. Posádka s nejnižším počtem trestných bodů mezi všemi třídami (včetně trestných bodů ze speciálních etap, kde platily pro všechny třídy stejné časy) se stala celkovým vítězem. Tím měli i soutěžící se slabšími vozy, dominující ve své třídě, šanci na solidní umístění v absolutní klasifikaci.
Zhruba od roku 1973 se výsledky počítají jako součet dosažených časů v rychlostních zkouškách bez ohledu na objem motoru a stupeň povolených úprav na vozidle. Tomuto způsobu se říká "scratch classification".

- je zajímavé, že zlatá medaile nemusela být nutně udělena za vítězství ať už ve třídě nebo celkově (viz. např. tabulka výsledků z Rallye Wartburg 1963). Zlatou mohl dostat i někdo 6. absolutně a 2. ve třídě. V televizi jsem viděl i zmínku o rallye v podkrkonoší v 50. letech 20.století, kde ze 145 posádek dostalo 128 zlatou medaili a 12 stříbrnou. Medaile se udělovaly pravděpodobně do určitého počtu trestných bodů nebo podle součtu časů z jednotlivých speciálních etap a zkoušek. Nejde tedy jednoduše přiřadit počet zlatých medailí počtu prvních míst celkově nebo ve třídě.

- Acht-Berge-Rallye Zwickau se dnes jmenuje Erzgebirge Rallye (Rallye Krušné hory).