|
0 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 POZNÁMKY Reportáž
Den jako malovaný, pomyslel si Werner Jäger. Přesto se nemohl a nechtěl nechat rozptylovat. Ani na okamžik nespustil oči ze silnice. V dáli před ním jely ostatní tři vozy. Přesto vnímal aromatickou vůni hořců a ostrý pach černostrakatých krav, které se v horku pásly na louce za neustálého škubání a přežvykování trávy. Údolí se zvedalo vzhůru do kopců a nad nimi se klenulo blankytně modré jarní nebe jako skleněný zvon nad alpskou krajinou. "Hele, už jenom 73 kilometrů do Veldenu, vidíš to?" dloubl Jäger ramenem do svého spolujezdce. Ten seděl se založenýma rukama na svém sedadle a pozoroval krajinu bočním oknem. NEBOŤ RALLYE ZAČALA TEPRVE RÁNO! Nikdo z těch dvou ve WARTBURGu 1000 na cestě do Veldenu by si nepomyslel, že už za několik minut by je mohlo něco vytrhnout z idylického cestování, že by mohli ztratit naději, že se dostaví pocit zoufalství a rezignace a že se s tím budou rvát až do poslední chvíle před startem. Mluvíme o Alpské Rallye roku 1962. Tuto soutěž ale mohli absolvovat jenom proto, že už před tím ze sebe vydali všechnu sílu, vůli a vytrvalost. Oba byli tak trochu zabráni do svých myšlenek. Najednou Möller instinktivně zbystřil pozornost. Několik metrů před nimi vyjíždí ze statku na silnici vůz! A Jäger už taky bleskově zareagoval. Prudce strhnul volant. Pneumatiky pronikavě zakvílely a už je slyšet náraz do karoserie. Potom je už jen hrobové ticho. Werner Jäger s klením vylézá z auta a pomáhá ven i Möllerovi. Stojí venku a vidí tu spoušť: celá přední a boční část vozu zdemolovaná, zlomená spojovací tyč řízení a tím neovladatelný vůz! "Sakra!" Jeden z nich řekl to, co si mysleli oba. Ostatní otočili vozy, když zpozorovali, že v koloně jeden chybí. Jäger se zapřel nohou o přední kolo a pokoušel se rukama vrátit zpět pomačkaný blatník, drhnoucí o kolo. Jeho ruce jsou celé zkrvavené od ostrých hran plechu a žíly na jeho pažích jsou naběhlé jako provazy. Zahodil cigaretu a houkl na Möllera: "Přines vercajk!" Vsunul se pod vůz a začal montovat klíči a kladivem. Když se zase postavil, byla jeho bílá košile už jako hadr. Otíral si z tváří pot a šmír. "Tak jedem! Všechno je v pořádku!" a nastartoval motor. "Nic není v pořádku!", řekl vedoucí výpravy Hermann Hanf. Jeho hlas zněl tvrdě a drsně. "S takto pomuchlaným autem neprojdete přejímkou. Seidel vás vyškrtne ze závodu ještě před začátkem!" Všichni toho technického komisaře znali. "Můžeme Vám ale obstarat místo mezi diváky." PRO NĚ UŽ BYLA RALLYE ZTRACENÁ ! ! ! Teprve teď začalo všem docházet, co se stalo: jeden vůz nebude startovat a tím je menší šance na úspěch, družstvo je bez zálohy! To jim nyní vrtalo hlavou a působilo nemalé starosti. Do Veldenu přijeli Jäger s Möllerem už za nadcházejícího soumraku. Cestou se zařekli, že udělají co bude možné, děj se co děj. Člověče, MY TO MUSÍME ZKUSIT! Stále se jim hlavou honila nereálná myšlenka, že by se do rána snad dal vůz spravit tak, aby prošel přejímkou. Nechtěli a ani nemohli počítat s pomocí ostatních kolegů. Oni se museli plně soustředit na svůj úkol, na těžkou soutěž, která je čekala. Nebylo by dobré je zatěžovat ještě něčím jiným - už žádné další riziko pro družstvo. Když už, pak si musí Möller s Jägrem pomoci sami - to chápali všichni. Nemohli pomýšlet na jídlo a pořádný spánek. Teď začal opravdový boj s časem, který ubíhal ďábelským tempem. "Tlusťochu, sežeň svářečku!" Möller odběhl. Jäger zatím funěl, skláněje se nad karosérií, z níž odmontovával pomačkané plechy. Potom těžkým kladivem vyklepával největší boule. Möller se vrátil s autogenem. Jäger se ještě mořil s nepoddajným plechem. Minula půlnoc. Konečně si Möller mohl nasadit tmavé brýle. S třesknutím se do noci rozhořel dlouhý špičatý plamen. Möller svařoval trhliny v plechu, jakoby je zašíval. Montáž byla zase na Jägerovi. Od východu se přikradl ranní chlad. Auto vypadalo hrozně. Po zoufalém vyptávání sehnal Möller kdesi speciální špachtli. Rychleschnoucí tmel nanesli v tlusté vrstvě na svary a do promáčklin. Jägerova košile už byla černá. Möllera bolely oči. Cítili teď obrovskou únavu; předtím se navzájem povzbuzovali, když padali únavou. Teď si ale mohli vydechnout. MYSLELI SI, ŽE MAJÍ VYHRÁNO. Také teď netušili, co je v příštích okamžicích čeká. Odpočívali, ale vlastně to ještě neměli za sebou. V 9 hodin začala technická přejímka. První posádka a jejich WARTBURG 1000 se rozčileně vrátila z přejímky. "Komisaři, teda Seidel, nás nenechal projít s výfukem před zadním kolem!" Jakákoliv vysvětlení od vedoucího týmu, Hermanna Hanfa, byla zamítnuta. Přejímka vozidel závisela pouze na rozhodnutích komisařů. A postranní výfuky na Alpské Rallye prostě nebudou povoleny. Co teď? Kde vzít čtyři normální výfuky? Generální zastoupení je mělo nepochybně na skladě. Ale ta vzdálenost - nesmysl. Kdosi z družstva dostal spásný nápad: "Naši motorkáři sem přece přijeli s několika soukromými Wartburgy. Kdybychom si od nich mohli ty výfuky vzít ...?" Několik z nich odběhlo pryč poptat se kamarádů. Pro ně byla možnost pomoci samozřejmostí. "Jasně, snad to stihnete přemontovat!" Ale k dispozici byly jenom tři výfuky! Opět museli v týmu učinit rozhodnutí, věcné a rychlé. Jäger s Möllerem byli po probdělé noci zničení. Na jejich voze byla nehoda vidět a nebylo jisté, zda by v tomto stavu prošel před technickými komisaři. A když jsou k mání jen tři výfuky, tak jsou první ze hry. Takže konec, i přes tu honičku až do teďka! NAKONEC MUSELI VZDÁT V POSLEDNÍM OKAMŽIKU! Jäger se svalil zklamaně do trávy a třel si unavený obličej. Möller zíral před sebe. Náhodou zahlédl vůz, doprovodné vozidlo závodníků továrny MZ. Něco, nějaký sled myšlenek se mu začal odvíjet v hlavě jako film a v tom mu to došlo: "Ty, Wernere, tady je výfuk na Barkasu 1000!" (Poznámka: Barkas B 1000 je vybaven stejnou pohonnou jednotkou jako WARTBURG 1000 z VEB Automobilwerk Eisenach.) Oba muži se znovu vzpamatovali. Zarputile pracovali a nová naděje jím dodávala sílu. Čas letěl, minuty se zkracovaly a mizely v nenávratnu, poslední termín přejímky se blížil víc a víc. Každá rezavá matka vespod Barkasu znamenala ztrátu času. Několik funkcionářů se už začalo s předstíraným klidem motat kolem WARTBURGu 1000 dívajíce se vyzývavě na hodinky. Už jen několik minut. Möller něco dělal s nůžkami na plech. Jäger bručel: "Je to k zbláznění. Ale jestli teď někdo u přejímky řekne ‚mrzí nás to, ale', tak -". Zbytek věty vztekle spolknul. Jeho ruce se míhaly, jak utahoval šrouby. V Möllerově tváři to nervózně cukalo. Už jen dvě zatraceně krátké minuty, cenné minuty! Už jenom jedna minuta! TEPRVE TEĎ TO MĚLI ZA SEBOU! Přejímkou prošli bez trestných bodů. O řadu hodin později bylo všechno zapomenuto. Na oslavu vítězství měl na sobě Jäger už zase čistě bílou košili a Möller potahoval ze svého cigára. A oba se pošťuchovali a s úsměvem prohlašovali: "Ještě že jsme to tehdy nevzdali." NEBOŤ SI DOJELI PRO VÍTĚZSTVÍ VE TŘÍDĚ V ALPSKÉ RALLYE 1962! RALLYE | HLAVNÍ STRÁNKA |